Léto je obdobím rvaček: Jak si dávat pozor a co dělat?

Icon21. 07. 2020 IconVĚRA WEBER IconPSI, PSÍ PLEMENA, KYNOLOGIE, PRÁZDNINOVÝ SPECIÁL

V létě trávíme co nejvíce času venku, kam s sebou samozřejmě bereme i naše psí kamarády. Právě proto je léto rizikovějším obdobím, ve kterém se náš chlupáč může snadno ocitnout v konfliktu s jiným psem.

Zažil to asi každý pejskař. Psí rvačka je bohužel občas nevyhnutelná a často bolestivá záležitost. Ať děláme co děláme, někdy přijde den, kdy se psí rvačka semele a člověk ani neví jak. Každopádně zachovejte chladnou hlavu a myslete především na svůj život.

Na velikosti záleží..

Každá psí rvačka je průšvih, ani moc nezáleží jestli se rvou psi dva malí či dva velcí, problém větších rozměrů nastává když je boj nerovnocenný, velký pes vs. malý pes. Každý si umí spočítat, jaké následky to má pro malého psa. A to nemluvím o psychické újmě psa i člověka.

Ideální je, psí rvačce předcházet, tedy když vidíte psa, který začíná jevit o vašeho psa neobvyklý zájem, strnulý postoj, na zádech zježená srst, ocas vzpřímeně a jde zatím krokem k vám, tak ideálně psa si nevšímat a změnit směr procházky nebo někam zalézt (hlouběji do lesa, do jiné ulice, přejít silnici, přeskočit potok). Pokud je na změnu směru příliš pozdě a útočník je blíž a blíž, agresivita se stupňuje a střet se zdá nevyhnutelný, tak je dobré zachovat klid: rychle promyslet své možnosti, vylézt na auto, na zídku (v případě malého psa ho tam vysadit), popřípadě ho rychle schovat za sebe (pokud je to možné) a útočníka tak vyblokovat. Dost útočníků reaguje na vyblokování hlasem, řvát, křičet, dupat, také se docela osvědčilo po útočníkovi i třeba něco hodit (opět pozor, abyste útočníka nevyprovokovali k útoku na vlastní osobu). Ať tak nebo tak, není dobré psa brát do náruče. Člověka to k tomu svádí, ale myslete na svůj život. Pokud půjde o psa útočníka, který opravdu půjde kousnout, tak pak je zranění od cizího psa více než pravděpodobné. Pokud jde druhý pes ve zlém a vy máte velkého psa, který má na tlamě koš, tak mu koš sundejte a odepněte ho z vodítka (to platí v každém případě), jedině tak mu dáte možnost se bránit, buď proti útokem a nebo útěkem.

Plno pejskařů si své psy brání paralyzérem nebo pepřovým sprejem. To je taky možnost, leč ne vždy plně účinná. U paralyzéru je nevýhoda ta, že má dost často krátké elektrody (konce), takže dlouhou srstí psa nepronikne. Dále je potřeba se k útočníkovi přiblížit hodně na těsno, aby bylo možné paralyzér použít, což sebou nese značné riziko. Útočník převede svou pozornost směrem k člověku a zákus může následovat právě do člověka. Tady by přicházel v úvahu jedině pohaněč na dobytek, elektrody má dostatečně dlouhé a sám pohaněč je cca metrová tyč, ale nedokáži si představit někoho, jak s tím chodí na procházky. U pepřového spreje je zas riziko že foukne vítr a sprej má v očích také člověk. Není úplně výjimkou, že útočník sice po dávce pepřového spreje pustí, ale také ho vyprovokuje k další akci, místo toho, aby se stáhl, takže opět je tu riziko, že pozornost obrátí směrem k člověku.

Jak je odtrhnout?

Když už dojde ke střetu, tak dle různých pejskařských debat je pár metod, jak psy od sebe odtrhnout. Vše závisí na situaci a je nutné počítat s tím, že se útočník může lehce otočit proti člověku. První rada je, pokud jde o psy, prostě vzít za varlata a kroutit, někteří psi jsou na svá varlata opravdu citliví a pustí, pak je to jen o rychlosti člověka, aby útočníka odchytl. Druhá rada je vzít útočícího psa, za obojek, za slabiny a škubnout, třeba v případě, že se rvou feny. Další rada, zákus útočníka vypáčit. Páčidlem (klacek, hůl) povolit zákus a útočníka odtrhnout. Lze také útočníka vzít za zadní nohy a zvednout ho za ně, to lze udělat u malých a středních plemen, na které má člověk sílu a zvedne je "za nohy do průvanu". Útočníkovi se pak bude valit krev do hlavy a na základě toho pustí. A asi nejúčinnější metoda, jak od sebe dva psy odtrhnout je vyškrtit útočníka. Když už je útočník zakouslý a druhý pes boj vzdává, už neklade výrazný odpor, tak jednoduše pod krkem útočníka provléct vodítko a škrtit, ať je pes jakýkoliv, kyslík prostě dojde a přeci jen s kořistí v hubě se dýchá o to hůř. Chovatelé různých plemen se shodují na tom, že tuhle možnost shledávají jako nejúčinnější.

Psí rvačka není příjemná věc, ale když se stane, tak je potřeba jednat rychle a s chladnou hlavou, hysterie, pláč a podobně nikomu nepomůže. Po odtrhnutí psů je potřeba kouknout se, zda jsou psi zranění a jak moc, případně rychle vyhledat veterinární pomoc. V rámci slušnosti si vyměnit telefonní čísla a celou záležitost pak vyřešit i po rovině lidské a finanční, neboť veterinární péče není úplně levná záležitost, obzvláště když se na veterině ocitnete kvůli cizímu zavinění.