Poznejte je všechny: Plemena koček a čím se liší

Icon16. 06. 2020 IconANETA VRBOVÁ IconKOČKY, POZNÁVÁME

Dlouhosrsté, krátkosrsté i holé. Velké i malé, protáhlé, či "kuličky". S různými oušky, čumáčky i očima..a hlavně s jinou povahou! Zkrátka každá kočka je jiná. Naučte se poznávat základní plemena koček.

Britská kočka

Pokud hledáte kočku, která je vhodná pro chov v domácím prostředí a má klidnou povahu, nejlepší volbou je britská krátkosrstá kočka. Je považována za nejstarší britské plemeno a pravděpodobně pocházejí z anglických ulic. „Britky“ mají kulatou hlavu, silnou postavu a velmi hustou plyšovou srst. Roste poměrně pomalu a dospívá přibližně ve věku tří let. Kočky dosahují hmotnosti až 5 kilogramů, kocouři mají dokonce až 7 kilogramů. Britská krátkosrstá kočka má až 300 různých barevných variant – například colorprint, chinchilla, tabby (známá „whiskas“ kočka), harlequin, aj.

Jsou ideálním plemenem na chov v bytě pro svou vyrovnanou a přátelskou povahu. Jedná se sice o nekomplikované plemeno, je však důležité kočičce vytvořit rozmanité prostředí s možností škrábání, hraní, ukrývání či odpočívání. Jelikož kočky milují šplhání, nejlepší volbou je škrabací strom, který se rozkládá nejen do stran, ale i do patra.

Mainecoon (Mainská mývalí kočka)

Mainecoon je kočičí plemeno pocházející z Ameriky, konkrétně ze státu Maine. Je jedním z neoblíbenějších plemen na světě, a to díky její robustnosti a hravosti. O jejím původu existuje řada domněnek a jednou z nich je, že tato kočka je křížencem kočky a mývala – odtud její název. Svým vzhledem velmi připomíná norskou lesní kočku. Průměrná váha plemene je 8-12 kilogramů. Mají svalnaté tělo a dlouhé nohy. Tlapky jsou velké a kulaté s chomáčky chlupů, které mohou vyčnívat až 2 centimetry mezi prsty a neměly by se stříhat. Ocas je zpravidla stejně dlouhý jako tělo. Spolu s Norskou lesní, Ragdolla, Birmou je Mainská mývalí jednou z nejvhodnějších koček pro felinoterapii. (Terapie za pomoci kočky.)

Jedná se o velmi přátelská, společenská a mazlivá zvířata, která vyžadují mnoho pozornosti. Velice často si s vámi budou „povídat“, vydrží celý den mňoukat. Lze je chovat jako čistě domácí kočky, a proto jsou vhodné i pro zaměstnané osoby. Jsou to velice šikovní lovci, jsou inteligentní, aportují a mají rádi vodu.

Zajímavost – Mainská mývalí kočka je známá jako první americká výstavní kočka.

Siamská kočka

Siamská kočka patří spolu s perskou k jednomu z nejstarších a nejznámějších plemen. Původem tato kočka pochází ze Siamu, což je dnešní Thajsko. Dříve byly chovány na královských dvorech jako symbol vlivu. Siamky jsou „poloviční albíni“ a jejich typické zbarvení je označováno za „seal-point“. Mají modré oči a středně velké tělo, které je však velmi pružné.

Jsou označovány jako psi mezi kočkami. Toto označení vzniklo proto, že tento druh kočky se nechá částečně vycvičit. Opět se jedná o velice společenské plemeno, které má potřebu se neustále projevovat. Mají velmi silné sociální cítění, a proto je vhodné ji chovat ve dvou. Mají vrozenou inteligenci a jsou dobromyslné. Milují teplo, a proto je nejčastěji najdete na topení či jiných teplých místech.

Perská kočka

Perská kočka patří mezi nejoblíbenější plemeno vůbec. Ačkoliv jsou nazývány perskými, nepocházejí z Orientu. Předkové nám dnes známých perských koček pocházejí z Ruska. Perská kočka je středně velká až velká a jejich hmotnost se pohybuje mezi 6 až 7 kilogramy. Mají krátké, ale silné nohy a velmi krátký nos, který působí, jako by se kočička mračila. Dalším typickým znakem je překrásná dlouhá srst.

Toto plemeno nijak neprahne po venkovním prostředí, a proto je vhodné do domácnosti. Jedná se o kočku klidné povahy, která miluje mazlení a tulení. Jelikož mají perské kočky opravdu dlouhou srst, je třeba si promyslet před pořízením, zda na péči o ni budeme mít dostatek času. Také je důležité podávat pastu, nebo kočičí trávu, která zabrání vzniku tzv. hairballů.

Ragdoll

Ragdoll neboli hadrová panenka láká svou nádhernou srstí, nezvyklou barvou a modrýma očima. Je to velmi mladé plemeno a jeho počátky sahají do 60. let 20. století. První chovatelkou byla Anna Baker z Kalifornie. Jde o středně velké plemeno se širokým hrudníkem a svalnatým tělem. Kočky váží průměrně 6,5 kilogramů a kocouři až 9,5 kilogramů. Od špičky nosu až po špičku ocasu mohou dosáhnout délky až 1,20 metru. U plemene ragdoll je obrovské množství barevných variant.

Jsou považovány za velice společenská zvířata. Jsou dobromyslné, mírumilovné a ochotné se učit. Doporučuje se mít k tomuto plemeni ještě alespoň jednoho dalšího kočičího kamaráda či kamarádku.

Zajímavost – Nejedná se pouze o mladé plemeno, ale také první kočičí plemeno, které bylo patentováno.

Bengálská kočka

Bengálská kočka nebo také „domácí tygr“ je velice oblíbené kočičí plemeno pro jeho aktivitu a divokou krev. Jde o plemeno vzniklé zkřížením kočky domácí s kočkou asijskou. Počátky šlechtění sahají do USA roku 1963, kdy Jean Mill (dříve známá jako Jean Sudgen) provedla první experimenty s křížením těchto dvou koček. Bengálky jsou pružné, atletické kočky, které váží až 7 kilogramů a na délku mívají až 70 centimetrů. Mají silné tělo, které nesou dlouhé a svalnaté nohy. Hlava je v porovnání s tělem poměrně malá. Oči jsou většinou zelené či modré barvy. Toto plemeno má mnoho barevných variant – například oranžová, zlatá, tmavě žlutá a písková.

Bengálky jsou velice aktivní a temperamentní zvířata. Jsou považovány za důvěřivé, pozorné, zvědavé, chytré, poslušné a přátelské. Kromě mazlení a běžného hraní se doporučuje práce s clickerem. Milují vodu a šplhání. Kvůli jejich časté dominanci není vhodné soužití s jinými teritoriálními kočkami. Neměla by však zůstávat sama – vhodnými společníky jsou perské nebo britské kočky.

Zajímavosti – Vystavovány mohou být pouze čistokrevné bengálské kočky ze čtvrté generace F4. Některé chovné kluby a asociace nemají k těmto hybridním plemenům kladný postoj a plemena, která pocházejí z divokých koček neuznávají. Jako kočky divoké jsou bengálky generace F1 až F4 chráněny zákonem a v Německu pro jejich chov platí zvláštní pravidla.

Sphynx

Sphynx je nahatá kočička bez srsti, která je vhodná i pro osoby alergické na srst. Na povrchu má o 4 stupně vyšší teplotu, než ostatní kočky. Její původ sahá do Kanady (konkrétně do Ontaria), kde vznikla náhodnou přírodní mutací, kdy se narodilo koťátko bez srsti rodičům, kteří srst měli. Jelikož jejich přirozený maz těla nemůže zachycovat srst, musí se alespoň 1x týdně koupat. Hodně jedí, a proto je nutné, aby měly stálý přísun jídla. Jde o středně velkou kočku se svalnatým tělem. Průměrně se dožívají 15 let.

Velmi dobře se snáší s dětmi a jsou hravé, inteligentní, přítulné a důvěřivé. Vyžadují neustálou pozornost a jsou závislé na člověku. Doporučuje se pořídit k tomuto plemeni dalšího kočičího či psího kamaráda, jinak by mohly sphynx kočky propadat stresu a poruchám chování.

Ruská modrá kočka

Ruská modrá je jedno z nejinteligentnějších kočičích plemen. Jejich původ sahá do Ruska, konkrétně do přístavního města Archngelsk na severu Ruska. Nejsou vhodné do hlučných rodin s dětmi, spíše se doporučují bezdětné páry či rodiny se staršími dětmi, které se moc nestěhují. Jde o středně velkou kočku, vážící mezi 3 až 5 kilogramy. Má smaragdově zelené oči. Jakékoliv jiné zbarvení než klasické modrošedé je nežádoucí.

Jsou považovány za mírně aktivní plyšové kočky. Potřebují dostatek aktivit, jelikož milují výzvy a zábavu. K usměrnění tohoto typu kočky je vhodné používat clicker a mít cílený výcvik. Doporučuje se chov ve dvou a druhá kočička může být jiného plemene, jelikož ruská modrá je velmi přátelská a společenská.

Zajímavost – Ruská modrá kočka je jediné známé plemeno s dvojitou srstí – krycí srst i podsada mají stejnou délku.

Norská lesní kočka

Norská lesní se velice často zaměňuje s Mainskou mývalí kočkou. Rozdíl je však ve tvaru obličeje, který má norská lesní trojúhelníkového tvaru. Její původ sahá skutečně do Norska, díky čemuž má hustou a dlouhou srst. Dříve byly údajně společníky Vikingů. Vyvinula se zcela přirozeným výběrem svého prostředí a jedná se o jedno z mála „přírodních“ plemen. Její tělo je silné, má huňatý ocas a dlouhé nohy. Voděodolná svrchní část jejich srsti je lehce mastná a těžká, Jsou skvěle přizpůsobeny teplotám až minus 30 stupňů a silnému dešti. Kocouři váží až 8 kilogramů.

Mají nenáročnou povahu, jsou hravé, atletické a velmi vyrovnané, proto se hodí do rodin s dětmi. Nemají problém s ostatními kočkami, malými zvířaty či psy. Vzhledem ke své síle výborně skáče a šplhá. Není vhodné ji chovat jako jedináčka. Jejich srst vyžaduje vyčesávání alespoň jednou za týden.

Zajímavosti – Je vhodná při socializaci v mateřských školách. První norská lesní kočka byla vystavena roku 1938 v Oslu. Pro vývoz byly schváleny pouze kočky ze čtvrté generace.

Burmilla

Burmilla je jedním z posledních uznaných krátkosrstých plemen. Původní název těchto koček byl barmská činčila. Plemeno bylo vyšlechtěno roku 1981 ve Velké Británii zkřížením Perské činčily a Barmské kočky. Základní barvou je stříbřitě bílá. Má krátkou a hustou srst s bohatou podsadou a tato srst vyžaduje pravidelné vyčesávání. Jedním z hlavních znaků jsou velké, daleko od sebe umístěné zelené oči s modrým orámováním. Tělo je svalnaté, středně velké s delšíma zadníma nohama.

Jedná se o kočky vyrovnané a nejsou agresivní ve společnosti jiných koček. Jsou inteligentní, hravé, aktivní, trpělivé a velice přítulné. V mnoha ohledech připomíná psa a vytváří si velice úzký vztah se svým majitelem. Je učenlivá a schopná se naučit některé základní povely včetně aportování. Jsou vhodné do rodin s dětmi.