Chraňte chrup svého psa

Icon03. 02. 2020 IconVĚRA WEBER IconPSI, PRŮVODCE CHOVEM

Psi mají oproti člověku jednu velkou nevýhodu a to tu, že mají jiný práh bolesti a celkově jiné vnímání bolesti. Takže i když mají zuby v katastrofálním stavu, začínající zánět dásní, aj., nezpůsobuje jim to velkou bolest, proto jsou čilí, hraví a baští stále s velkou chutí. Tedy, když se majitel o stav zubů svého psa nezajímá, tak ani nezjistí, že je někde nějaký problém, dokud psovi nezačne silně smrdět z tlamy. Pamatujte, že prevence je lepší než léčba.

Péče o psí chrup je neodmyslitelnou součástí psího života, stejně jako třeba péče o srst. Psi mají za svůj život dvě sady zubů, stejně jako člověk, které kolem 6 měsíce věku vymění za chrup trvalý. Mléčný chrup psa má 28 zubů, po plném přezubení, trvalý chrup má 42 zubů. Ale jsou plemena, která mají toleranci k chybějícím zubům. Zpravidla jde o zuby "nepotřebné" jako jsou P1 (první řezáky) a nebo M3 (třetí stolička), ovšem ideální stav u každého plemene je plnochrupost, tedy všech 42 zubů. U psů dále můžeme sledovat různé typy skusů. Ideální a nejžádanější skus je nůžkový (řezáky spodní čelisti těsně přiléhají za řezáky v horní čelisti), dále klešťový (řezáky horní i dolní čelisti na sebe přímo nasedají), předkus (spodní čelist je delší než horní), podkus (horní čelist je delší než spodní). Ať už tak nebo jinak, je nutné a nezbytné se o chrup svého psa starat, předejdete tak spoustě stomatologickým nepříjemnostem.
    Péče o psí chrup je velmi důležitá už jen z pohledu prevence zánětů dásní, zánětu závěsného aparátu zubu, zánětu měkkých tkání v dutině ústní a nebo masivního výskytu zubního kamene. Pokud na chrup svého psa nedbáte, riskujete tím úplnou ztrátu chrupu psa a je dost možné, že se bez veterinární pomoci později neobejdete. To sebou pochopitelně nese i značnou finanční zátěž, nehledě na psychickou zátěž psa. Veterinární ošetření chrupu se neobejde bez narkózy, proto je potřeba zvážit i možná rizika zákroku samotného. Prvním signálem, kdy je potřeba urychleně vyhledat veterinární pomoc, je linoucí se silný zápach z psí tlamy. Na ten dále většinou navazuje zubní kámen v silnější vrstvě a zánět dásní.

Je tedy důležité začít s dentální hygienou už ve štěněčím věku. Zvykat štěně na manipulaci – otevírání tlamy dokořán, zavírání tlamy napevno, kontrola skusu. Dále je potřeba zvykat štěně na samotné čištění zubů. Ze začátku spíše ubrousky, pak začít měkkými kartáčky a postupně zvykat na tvrdší kartáčky a pasty nebo gely. Čištění zubů by mělo být na denním pořádku. Vše je o trpělivosti a důslednosti majitele.
    V dnešní době, kdy je plno možností, jak pečovat o chrup svého psa nemůže být ani v nejmenším problém s prevencí. Existují dva typy prevence proti dentálnímu onemocnění: aktivní a pasivní.
    Do aktivní prevence patří manuální čistění psích zubů kartáčkem, ať už na prst nebo speciálně upraveným právě pro psí zuby a nejlépe se speciální pastou nebo gelem. Na trhu máme zubních past i gelů opravdu hodně, tedy stačí si jen vybrat který gel nebo pasta je pro vašeho psa to pravé. Pasty i gely jsou ochucené, chutnají po mátě, vanilce, játrech, masu, aj. Patří sem i enzymatické zubní pasty, ke kterým kartáček není potřeba. Do aktivní péče patří i ústní pěny, spreje či kapky pro zlepšení dechu psa a rozhodně sem patří i různé dentální ubrousky nebo polštářky. Stejně tak sem patří i takzvané ústní vody, které mají stejně jako u člověka dočišťovací funkci. Kelpa a nebo různé sypké směsi na bázi Kelpy (hnědé mořské řasy), které pomáhají redukovat zubní plak a kámen do aktivní péče patří pochopitelně také.
    Do pasivní dentální prevence určitě patří dentální pamlsky, vhodný výběr stravy a používání dentálních hraček. Dentálních pamlsků je celá řada. Ať už jsou to pamlsky v podobě lahodných kousků nebo různých dentálních tyček nebo tvarů – nejčastěji tyčky s výčnělky, krokodýlci, ježci, atd.

Správnou dentální tyčku pes opravdu baští a pozorně kouše 10 minut a více, je na psovi vidět, jak mu pracují žvýkací svaly a jak zapojuje horní i dolní čelist. Proto pozor na měkké dentální tyčky, pes je má na tři kousnutí (pes pomalu ani nestačí zapojit nějaké žvýkací svaly, když mu tyčinka zmizí v trávicím traktu dřív, než lusknete prsty) a navíc jsou složené jen z rostlinných výrobků a cereálií (nejčastěji pšenice), což v dnešní době "grain free" krmiv není to pravé ořechové. Pes musí opravdu žvýkat, aby to opravdu plnilo funkci prevence. Další, na co je potřeba se zaměřit, je správná strava. Psi, kteří jsou krmeni granulemi jsou obvykle dentálními onemocněními postiženi méně (mechanické odstraňování plaku i kamene díky struktuře a velikosti granulí) než psi, kteří jsou krmeni mokrým krmivem a granulemi. Logicky, mokrá krmiva se minimálně žvýkají a rovnou se polykají, tedy v nich není nic, co by mechanicky pomáhalo zuby čistit. To se týká především malých plemen. Zuby mají blíže u sebe, než plemena velká, proto se jim zubní plak i kámen rychleji usazují a za druhé tomu velmi pomáhají jejich majitelé, kteří jim dopřávají hlavně mokrá krmiva, neb trpí utkvělou představou, že malými zuby pes malé granule nerozkouše. (nejde jen o granule, ale o cokoliv tvrdého, proto malým psům jejich majitelé vybírají jen to, co je měkké a neuvědomují si, že jim tak sami zadělávají na dentální problémy) Následná zubní péče je bohužel také nulová. Tato malá plemena jsou pak veterinárními pacienty s dentálními problémy na denním pořádku. Pro hravé pejsky jako pasivní prevenci můžeme využít i různých dentálních hraček. Jsou to míčky nebo gumové hračky ve tvaru kostí či různých patvarů s různými výčnělky, dírkami, dále různé tahací provazy, které jsou dost často obohaceny dentální pěnou nebo postřikem. Dentální plyšáci jsou vyráběny ze speciální látky, která zachytává plak a nečistoty usazené na zubech psa.