Drsné cestování se psem, aneb všude dobře v Čechách nejlíp

Icon08. 07. 2020 IconREDAKCE IconPSI, JAK NA TO, PRÁZDNINOVÝ SPECIÁL

Procestoval 84 zemí, svou mazlivou fenku Corey (2) vzal už do 27 zemí. Přesto nám český cestovatel Slávek Král (33) prozradil, že nejlépe se cestuje s pejskem doma v České republice. Útrapy a zážitky z cest nám popsal při rozhovoru na Střeleckém ostrově, na který připlul lodí..

Bez čeho se cestovatel se psem neobejde?

Jednoznačně bez očipování psa a psího pasu. Pokud jde o pas, tak je nejlepší mít očkování přímo tam. V některých zemích se nevyhnete také sérologickému vyšetření.

Za posledních 9 let jste procestoval 84 zemí 27 z toho pak s vaší fenkou. Kde se se psem cestuje a kempuje nejlíp?

Jednoznačně v České republice, což se vlastně může českým pejskařům zrovna letos dost hodit. Třeba při stopování je pro mě rychlejší stát se psem, než bez něj, lidé totiž zastaví kvůli němu. Dobré je to ale i na Slovensku, nebo v Řecku. Těžko se však cestuje v zemích kde vládne islám, jako je třeba Irán, Turkmenistán nebo Turecko. Pes je nečisté zvíře nesmí tedy do bytu, restaurace, hotelu a i v autě moc vítáni nejsou. V místních se pak často bije to, že by vás moc rádi pozvali k sobě, protože jsou velmi pohostinní, ale pes je může odradit. Mám zkušenosti s border kolií, což je ideální cestovatelský pes. Vím ale, že plemena, která některé země klasifikují jako bojová to mají těžké a někdy je vlastně ani nepustí do země. Třeba pitbullové mají v Německu, Rakousku i Slovensku problém. Nejnebezpečnější stát pro pejsky je Rumunsko, je tam spousta pouličních "home-less" psů a jeden z největších výskytů vztekliny. S tím jsme se ale nesetkali v Českých vesnicích v Banátu.

S kempováním se psem máte zkušenost už 2 roky. Je velký rozdíl v tom kempovat se psem, nebo sám?

Když kempuju bez psa, tak určitě nemám tolik chlupů ve spacáku. Zároveň člověk musí brát na svého psího parťáka ohled. Co si hodně lidí vůbec neuvědomuje je to, že psi při spaní pod širákem v noci většinou moc nespí, protože vás hlídají. Když jde o kratší dobu, zvládnou to, ale když to je víc než týden, tak je dobrý to vyřešit jinak. Já mám stan, který je taková její boudička, je to její teritorium a ona může spát klidněji. Také díky tomu neštěká na neznámé zvuky z lesa a oba se tak lépe vyspíme. Psovi se také musíme věnovat víc, než obvykle. To, že s námi jede v autě není čas strávený společně, každý den by měla být alespoň hodina na hraní, trénink a plnou pozornost pro psa. Při delším cestování k člověku pes přilne daleko víc, než když má svou zahradu, psí kamarády a další lidi, které vídá pravidelně. Je pak zkrátka víc fixovaný na pána, ale také poslušnější. Pokud se vypravíte přímo do kempu je vždycky nutné tam dopředu zavolat a zeptat se jak je to se psy. Často se třeba ptají i na to, jestli je to pes, nebo fenka. Fenky to mají samozřejmě snazší, tedy pokud zrovna nehárají.

Když zrovna nejdete pěšky, jaké je to cestovat nějakým dopravním prostředkem?

Nejlepší jsou v tomhle České dráhy, žádná jiná přepravní společnost není ochotná psy brát. Taky taxikáři jsou často úplně v pohodě a autobusy bývají drahé a pro psa nepohodlné. Sem jsme připluli na lodi s kamarády, to Corey taky zvládá v pohodě. A letadlo nikdy nepoužijeme, nenechal bych svého psa uspat a po zemi a lodí se dá dostat všude na světě. Jen to potrvá déle.

Zažíváte s Corey i nějaké útrapy?

Stále, kdyby to bylo jednoduché, tak by to dělal každý. Občas žárlí a když se jí nevěnuju, tak si vyštěkává pozornost, nebo mě štípe pod koleno. To je tím, že jde o pasteveckého psa, takže pod koleny mám pravidelně modřiny. Na druhou stranu ji zvládnu odvolat od čehokoliv, dokonce i od kočky, kachny nebo srnky. Mám takovou foukačku, která se používá na narozeninových oslavách, ona ten zvuk přímo nesnáší a když ho použiju, tak se zastaví, dojde jí, že je něco špatně a má se vrátit. Corey je skvělá i v tom, že si nevšímá jiných psů a miluje lidi. Reaguje na "AHOJ", to chápe, že si s ní člověk chce hrát.. Corey ale nechápe telefony, takže se občas dostáváme do vtipných situací, kdy to "ahoj" nepatří jí, ale někomu na druhé straně drátu, ona ale vítá. Na cizí psi nereaguje vůbec, jsou jí úplně ukradený- třeba jako strom. Je přátelská, a vodítko skoro nepoužíváme, bez toho by to prostě nešlo.

Jak to řešíte s granulemi?

Granule se dají sehnat úplně všude na světě. Dokonce nejzapadlejším obchodě v Kyrgyzstánu. Ovšem kvalitní nejsou, na východ a nebo v muslimských zemích jde kvalita granulí dolů, cena se pohybuje okolo 15,-/kg. Musím pak přidávat do jídla maso a zeleninu. Pozor - granule jsou maso a maso nemůžete převážet přes hranice některých států, jedná-li se o pár kilo, tak to jde ukecat, ale o velký balík můžeš přijít. Corey je vedená k tomu aby nebyla rozmlsaná, jednou měla granule, které jí nechutnaly. Pustila se do nich až po třech dnech. Ano občas je cestování takhle drsné i pro psí parťáky. Vtipnou story mám ale z Tádžikistánu, když všude ve městě Khorog vyprodali granule, nikde je neměli. Tak jsem se zeptal v restauraci, jestli nemají zbytky masa pro psa. No dostali jsme masa pro nás oba tak na tři dny.

Takže to jsou tedy i útrapy, které prožívá Corey s vámi..

No dvakrát jsme spolu měli i svalovou horečku, to jsme museli k veterináři a odpočívat. Jednou ve Vladivostoku, kde jsme se museli vyloženě zastavit na několik dní hlavně kvůli Corey. No a pak když jsme jednou šli čtyřtisícovku na Pamír highway. To jsem několik dní ležel i já..

Už jste ji někdy ztratil?

To se stalo jen dvakrát. Jednou když byla úplné štěně a našla díru v plotu a jednou když jsem v rámci svojí přednášky ve Zlíně mluvil na pódiu. Ona běžně běhá mezi lidmi a užívá si společnost, jenže vyběhla ke dveřím, které byli na fotobuňku, ta ji pustila i s nějakými lidmi ven, ale dovnitř se už nedostala, tak oběhla budovu a do pár minut mi volal pán, který ji potkal. To je vlastně taky důležité - mít na obojku známku s telefonním číslem i s českou předvolbou.

Jaké máte plány na letošní léto?

Chtěl jsem zůstat vyloženě jen u nás a ukázat jak jsou české vesničky krásné, ale nakonec se podívám do Banátu na festival, jednou s cestovkou Kudrna a zajedu taky na Slovensko v rámci festivalu ve vlaku Žiwell express. Vlastně tak v českých vesničnách budu, jen v zahraničí. Taky chci zdolat Sněžku, nikdy jsem tam nebyl a to je třeba napravit. Navíc Corey miluje hory. Taky samozřejmě objedeme s přednáškami nějaké tábory, kempy, festivaly a zúčastníme se X-challenge - což je výzvový závod letos v ČR a pěšky a doufám, že zbyde čas na užívání si točení piva v cestovatelské klubovně Sir Fogg v Praze, kterou provozuje můj kamarád Albert.

A ještě prozraďte, kde to má Corey nejraději.

Úplně nejvíc to miluje u mých rodičů. Krmí ji pamlsky a rozmazlují ji. Moc se jí líbí i v Banátu v Rumunsku, kam letos pojedeme už potřetí.

Zaujalo vás cestování a jak o něm umí Slávek Král vyprávět? O svých cestách napsal knížku. Jmenuje se Stopařův průvodce zeměkoulí.