METODY CANISTERAPIE - 2.DÍL

Icon30. 07. 2020 IconVĚRA WEBER IconJAK NA TO, PSI

V prvním díle jsme se seznámili s tím, co je canisterapie. Pro koho je určena a kdo ji provádí. Nyní se budeme zabývat metodami canisterapie, mezi které patří i polohování.

Jde o rytmus

Pes je živá bytost, která je v této terapii nepostradatelná. Jeho rytmus dechu a srdce, nebo jeho teplo je přesně to, na co klienti reagují nejčastěji. Rytmus psího dechu je sám o sobě relaxační. (Stejně tak jako tlukot srdce matky pro miminko, které si položí hlavu na matčin hrudník a okamžitě se uklidní.) Těchto fyziologických funkcí právě využíváme i při canisterapii, které jsou nástrojem k uvolnění a relaxaci. Klient, vedle kterého leží pes velmi těsně, je přesně jako to miminko. Zpravidla se uklidní, přejde do stavu relaxace, poslouchá dech psa, vnímá tep psího srdce, dochází ke spontánnímu dýchání klienta, aniž by musel canisasistent nějak zasahovat. Pro některé klienty je pozitivním stimulem dotek studeného psího čumáku, samotná psí srst, který je dostává do stavu radosti a relaxace.

Motivace a teplo

Relaxaci se psy lze úspěšně použít pro zklidnění klientů jak fyzicky, tak psychicky. Lze ji využít k běžné relaxaci, uvolnění u malých i velkých či starších klientů, ale také u celé škály psychických poruch. Není zde potřeba fyzioterapeut, který by s klienty manipuloval. Spíše se očekává, že klient se sám usadí nebo položí, jak je mu to příjemné a pes je dán ke klientovi jak je potřeba. Může to být před něj, vedle něj, nebo podél něj. Pes je motivací i u klientů, kteří nejeví zájem o běžné relaxační hodiny.   Při relaxaci na klienta působí rytmus psího dechu a srdce, ale také psí teplo. Pes má běžnou tělesnou teplotu o jeden až dva stupně celsia vyšší než člověk, což je velmi přínosné pro lidské tělo. Teplo, totiž uvolňuje svalstvo, tedy pokud se klientovi špatně prokrvuje nějaká část těla a na vyhřívací dečky reaguje špatně, je tu právě psí teplo, které pomůže. Každý vnímáme teplotu jinak, co se jednomu může zdát horké, druhému vlažné a podobně. Tento problém u psů odpadá, protože u psa vnímáme kromě tepla i jiné benefity, jako právě jeho přítomnost.

Odkud se vzalo slovo canisterapie- Pes latinsky Canis lupus f. familiarism, odtud tedy původ slova.

Když se spojí pes a fyzioterapie..

Polohování je metoda fyzioterapie známá již od 50.let 20. století a v canisterapii má své místo a lze ji rozdělit na dvě techniky. První je polohování relaxační a druhé je polohování rehabilitační. Polohování využíváme tehdy, pokud se postižený klient nemůže sám od sebe hýbat, musí jím hýbat fyzioterapeut, aby tak zabránil proleženinám, různým blokacím, procvičil a rozhýbal svaly. To umožní další rozvoj pohybu a aby svaly „nezakrněli“. U této metody canisterapie je potřeba jak přítomnost canisasistenta, tak fyzioterapeuta. Pes v polohování nahrazuje polštáře, které se běžně využívají v zařízeních, kde není canisterapeutický pes přítomen. Pes je „přikládán“ většinou na odhalené části těla klienta, které chceme prohřát, uvolnit, popřípadě protáhnout, zkrátka aktivovat tak, aby si klient svou část těla uvědomil. Ať už to jsou horní končetiny, plosky nohou, šíje, boky, aj. K polohování pro jednoho klienta se používá i více canisterapeutických psů, kteří ho doslova „obloží“, což vede ke zklidnění, ohřátí těla klienta a celkově k dobré náladě. Rozhodně je potřeba tuhle metodu provádět v klidném, teplém prostředí, které je příjemné jak klientovi, tak psovi. Všichni přítomní se musí cítit skvěle, pohodově, protože polohování je velmi náročné pro klienta i psa, proto by nemělo trvat déle než 25 minut. Je léty ověřené, že účinky polohování se dostavují již po 7-12. minutě.

Pes je také obrovskou psychickou oporou. 

Výsledky jsou k nezaplacení

Všechny tyto stimuly jsou velmi pozitivně působící a klient má většinou motivaci ke spolupráci, čehož lze využít k podpoře fyzického i psychického rozvoje. Typickým příkladem jsou klienti, kteří mají ochrnutou nějakou část těla, tuto část těla zcela ignorují. Díky polohování se stimulací si klient uvědomuje vlastní tělo. Psa lze přiložit k necitlivé části těla tak, aby byl klient motivován k pohybu a to tak, aby se k psovi mohl dostat a pohladit ho, při tom si uvědomit část svého těla, případně s ní cvičit a pohybovat s ní dle instrukcí fyzioterapeuta. Odměna ve formě kontaktu se psem je prostě k nezaplacení. Největší výsledky polohování se psy lze vidět u klientů tělesně postižených, kteří trpí svalovými křečemi (spasticita) nebo třesem, např. Parkinsonova choroba. Fyzická zlepšení klientů jsou viditelná a prokázaná, ač vědeckých studií je zatím málo, ale důkazy jsou změřitelné a zcela jasné – třes na nějakou dobu ustává, klient natáhne křečovitě sevřenou ruku a podobně. Už jen tyhle drobnosti jsou vítězstvím.