Tetanus u psa
Tetanus je smrtelné onemocnění lidí a všech teplokrevných živočichů. Jeho původcem je bakterie Clostridium tetani, konkrétně toxin produkovaný těmito bakteriemi – tetanospazmin. Tetanospazmin je vlastně nervový jed, který brání uvolňování svalového stahu, výsledkem je pak ztuhlost až obrna příčně pruhovaných svalů. U lidí se proti nemoci v České republice celoplošně vakcinuje.
Mezi jednotlivými druhy zvířat je rozdílná citlivost k infekci. Nejcitlivější jsou člověk, kůň, ovce a králík. Psi a kočky jsou daleko odolnější k účinkům tetanospazminu, proto se tohle onemocnění u nich vyskytuje spíš sporadicky. U psů se s tetanem nejčastěji potkáváme u přezubujících štěňat, nejvíc postiženým plemenem jsou němečtí ovčáci. Zdrojem infekce jsou spóry Clostridium tetani. Tyto velice odolné bakterie se nejčastěji nacházejí v půdě, stolici zvířat ale i v domácím prachu. Tetanus se vyskytuje celosvětově. Častější je v oblastech s horkým a vlhkým klimatem a s půdou bohatou na organický materiál (hnojených chlévským hnojem). Pokud se spóry tetanu dostanou do rány, začnou se množit a produkovat toxin. Nejdůležitější vstupní branou infekce u psů je obnažené zubní lůžko po vypadlém zubu v období přezubování. Většina případů vzniká právě ve věku 4 – 7 měsíců, kdy dochází k výměně mléčných zubů. Štěňata ráda okusují různé předměty a tak je jejich kontakt s bakterií poměrně snadný.
První příznaky se obvykle objevují za 5-18 dní od průniku bakterie do organismu. Platí, že čím dál je místo zranění od mozku, tím delší je inkubační doba. Při zranění na hlavě nastupují první příznaky rychle, již do 48 hodin. Hlavním příznakem je vždy tuhnutí svalů. Končetiny jsou ztuhlé, napnuté, ze začátku je chůze toporná, později není zvíře vůbec schopno chůze. Typické jsou příznaky na hlavě. Pes má atypický výraz – ústní koutky stahuje příliš dozadu (sardonický úsměv), oči jsou zapadlé a vystupují v nich třetí víčka. Uši jsou neseny křečovitě vysoko, někdy se dotýkají špičkami. Čelisti bývají v důsledku obrny žvýkacích svalů sevřeny (trizmus), zvíře má problémy s polykáním a sliní. Následkem svalové ztuhlosti zvíře uléhá do boční polohy s hlavou zakloněnou dozadu. K úhynu nakonec dochází v důsledku obrny dýchacích svalů. Pro diagnostiku tetanu neexistují krevní testy. Diagnóza je stanovena na základě typických klinických příznaků.
Terapie tetanu má několik zásad. První je aplikace protitetanového séra. Sérum neutralizuje toxiny, které ještě nepronikly do mozku. Nutné je podávání antibiotik (metronidazol a penicilin G) k zástavě množení klostridí v ráně a tím produkce dalších toxinů. Pokud se najde místo infekce, mělo by být pečlivě chirurgicky ošetřeno. Na tlumení křečí podáváme léky na zklidnění (diazepam, pentobarbital atp). U pacientů neschopných chůze je nutná hospitalizace. Pacient musí být uložen na klidném, měkkém a tmavém místě, aby nedocházelo k zbytečnému dráždění nervového systému. Důležité je pacienta pravidelně polohovat, jinak hrozí vznik proleženin. Pacienti neschopni polykat, musí být vyživováni nitrožilně, případně žaludeční sondou. Efekt terapie by se měl dostavit do 7 dnů, u pacientů s těžkým postižením je někdy potřebná až několikatýdenní hospitalizace. Bohužel, někdy i navzdory nákladné terapii končí tetanus smrtí.
Jedinou spolehlivou prevencí je vakcinace zvířat. Očkování doporučuji hlavně u psů pohybujících se v rizikových oblastech (záplavové oblasti, zemědělská půda, blízkost hospodářských zvířat), u loveckých psů a u německých ovčáků. Vakcinovat lze štěňata od 3 měsíců stáří. Nutná je revakcinace za 3-4 týdny a následně každé dva roky.
MVDr. Samuel Evinic
veterinapraha.cz
Loading ...
